Za hranicí času

Moje hodnocení: 66%

autor: Jane Blossom

originální název: Za hranicí času

žánr: román pro ženy/dívky, fantasy

nakladatelství: King Cool

počet stran: 288

rok vydání: 2026

vazba: měkká, brožovaná

původ: moje knihovna

čteno: březen 2026

***

Sharleen získá možnost podílet se na restaurování záhadného obrazu, nečeká však, že se jí život obrátí vzhůru nohama. Nejenže musí spolupracovat s Adrianem, otřesným pomocníkem profesora Browna, ale také se jí začnou zdát podivné sny. Realistické noční můry, které se prolínají i do denního bdění. A aby toho nebylo málo, její otec se rozhodne uzavřít nejlepší obchod svého života. A ona je předmětem prodeje. Sotva zvládá vlastní život, který se jí rozpadá pod rukama, a vzápětí navíc zjistí, že jí vlastně nikdy ani nepatřil. Podivná kletba, magie, jiné životy. Je to všechno jen výplod přetížené mysli, nebo skutečnost, která se jí krutě vymyká z rukou? A pokud je to skutečné, je Sharleen opravdu stvořena k tomu, aby z ní láska udělala vraha?

Autorka má bezpochyby dar psaní. Má krásnou slovní zásobu, cit pro popisování postav i prostor, je v jistém smyslu originální a já věřím, že se tento příběh bude líbit mnohým čtenářkám, mě ale bohužel moc nenadchl a to i přes to, že se mi velmi dobře četl.

Příběh má být o tom, jak se dvě duše, jež pojí nesmrtelná láska, stále potkávají. On kvůli kletbě prožívá již několik staletí dlouhý život, ona se rodí a umírá stále znovu jen proto, aby se našli, ale nikdy nebyli spolu. Nápad je to dobrý, ale v tomto případě je celá ta romantická linka neskutečně plytká a já tam tu nesmírnou lásku prostě neviděla.

On, který nikdy nikoho neměl rád, vraždil a tyranizoval lidi se najednou zničeho nic na první pohled zamiluje do obyčejné holky s kyprou postavou ( což se mi mimochodem na hlavní hrdince dost líbí, protože jí to odlišuje od většiny ostatních) a ještě to má být taková láska, jakou ještě nikdy žádný muž k ženě necítil. Nevím, jestli byl očarován, aby se takto zamiloval zrovna do ní - v tom případě by ale sotva mohlo jít o pravou lásku, nebo se to obešlo bez kouzel, ale kdo se doopravdy zamiluje jen tak na první pohled? Trestem a kletbou má být to, že s ní nikdy nebude moci být, bude trpět tím, že ji uvidí žít životy po boku jiných mužů a že bude stále žít, zatímco ona mu ze světa odejde tolikrát, že to pro něj bude nesnesitelné.

Ona, která se ničím neprovinila ho bude nejdřív nenávidět a po procitnutí milovat, ale nebude s ním moci být, protože jinak zemře, takže vlastně trpí s ním. Proč? Nějak v tom nevidím logiku. Myslím, že na to aby vznikla taková láska, která překoná hranici času je zapotřebí něco víc, než jeden pohled. Stejně tak ten přechod z tyrana v milého gentlemana bez příčiny a prakticky z minuty na minutu mi tam vůbec nesedí.

Konec je také takový zvláštní, vše se najednou vyřeší, ale na to o jak velkou šlo kletbu to bylo takové rychlé, snadné a matoucí.

Nejsem cílová skupina této knihy, což je asi největší problém, protože prostě už čekám něco víc. Na druhou stranu čtu hodně knih pro mladší čtenáře a nemívám problém s tím, že by mě nebavily. Jak už jsem psala, plusové body dávám za netypický vzhled hlavní hrdinky a také se mi líbilo historické prostředí umělecké školy včetně popisů restaurování a chování postav, které odpovídalo době ve které se děj odehrává. Bohužel ani toto v kombinaci s autorčiným velmi dobrým stylem psaní nedokázalo mou čtenářskou duši nadchnout natolik, abych dokázala přehlédnout absenci té obrovské lásky, která měla být středobodem celé knihy...

Co říct závěrem? Ta kniha má velmi příjemnou atmosféru a celkem dost originálních prvků, dobře se četla a nemám pocit, že by její přečtení bylo ztrátou času, nicméně její děj se nikam neposouvá, nejde do hloubky a má spoustu nedotažených prvků, které ve čtenáři probouzí otázky na něž chybí odpovědi v čele s tou hlavní... Proč jsem při čtení knihy o osudové lásce necítila ani špetku emocí?