Moje hodnocení: 87%
autor: Natalie Haynes
originální název: Stone Blind
žánr: historická fantasy
nakladatelství: Kontrast
počet stran: 328
rok vydání: 2025
vazba: pevná, vázaná s přebalem
původ: moje knihovna
čteno: leden 2026
***
Takže pro smrtelníky jsme nestvůry. Protože umíme létat a jsme silné. Bojí se nás, proto nás nazývají takhle. Medúsa je jediná smrtelná bytost v rodině bohů. Vyrůstá u svých sester Gorgon a postupně si začíná uvědomovat, že je jediná, kdo se mění, a také jediná, komu lze ublížit. Vymezený čas smrtelníka navíc jejímu životu dodává na naléhavosti, jakou nikdo z jejích příbuzných nikdy nepozná. Když se Poseidón, bůh moří, dopustí v Athénině chrámu neodpustitelného činu, bohyně se pomstí na té, která se nemůže bránit – a navěky Medúsu promění. Místo vlasů se jí kolem hlavy kroutí hadi a její pohled dokáže změnit jakékoli živé stvoření v kámen. Je to ale schopnost, kterou nelze ovládat. Medúsa se proto nemůže na nic a nikoho podívat, aniž by mu nepřinesla zkázu. Je odsouzená k životu ve stínech a tmě. Dokud na svou výpravu za získáním Gorgoniny hlavy nevyrazí Perseus…
Už jako malá holka jsem měla ráda film Souboj titánů. Ten starý, kde své umění předváděli skvělí maskéři a výtvarníci. Jejich Medúsa byla na tehdejší dobu naprosto dokonalá. Běhal mi z ní mráz po zádech a opravdu vypadala jako antické stvoření, ne jako moderní příšera. Fascinovala mě od doby, kdy jsem ji poprvé uviděla a dlouhou dobu jsem ji považovala za smrtící monstrum. Až když jsem byla podstatně starší jsem se dočetla, že to bylo jinak...
V té nejstarší verzi řeckých mýtů od básníka Hésioda byla Medúsa Gorgona. Jedna ze tří sester, dcera mořského boha Forkýse a jeho manželky, bohyně Kéty. Její sestry byly nesmrtelné, Medúsa však nikoli. Všechny měly místo vlasů hady, křídla, kančí kly a mosazné drápy a stejně tak i schopnost, proměnit živé bytosti v kámen. Nebyl to ale jejich pohled, který to způsobil, nýbrž pohled na ně! Byly tak hrůzné a děsivé, že každý, kdo má ně pohlédl zkameněl hrůzou. Nebyly to ale příšery, jež by úmyslně a cíleně zabíjely. Žily na útesech u oceánu, na konci světa, blízko u vchodu do podsvětí a zabíjely pouze tehdy, když na jejich území někdo vstoupil.
O několik staletí později si mýtus o Medúse poněkud upravil římský básník Ovidius. Podle něj byla Medúsa krásná smrtelnice a kněžka v chrámu bohyně Athény. Byla vyhlášená svými nádhernými vlasy. Její život se navždy změnil, když ji v Athénině chrámu znásilnil bůh moří - Poseidón. Bohyně Athéna, rozhněvaná znesvěcením svého chrámu, nepotrestala Poseidóna, nýbrž jeho oběť - Medúsu. Proměnila ji v děsivou stvůru (Gorgonou) s hady místo vlasů a pohledem, jenž okamžitě promění každou živou bytost v kámen. Medúsa poté žila v ústraní na ostrově a nikomu neubližovala, chtěla jen žít...
Do obou verzí poté vstupuje Perseus, přichází proto, aby Medúsu zabil a získal její hlavu. A teď to důležité! Víte proč? Protože to slíbil králi Polydektovi výměnou za to, že si ho díky tomu nebude muset vzít jeho matka Danaé, která ho nechtěla. Takže "jen" proto, aby si jedna žena nemusela vzít krále, musela zemřít nevinná bytost.
Autorka této knihy je absolventkou klasické historie na Cambridgeské univerzitě a na jejím díle je opravdu znát, že disponuje perfektní znalostí antických pramenů. Je ale také skvělou spisovatelkou, protože příběh který vytvořila je poutavý, čtivý, nabytý informacemi a má tak bohatý děj, že jsem měla při čtení potřebu neustále se dovzdělávat a zjišťovat jak moc autorka využívá svoji fantazii a do jaké míry historické prameny. Byla jsem velmi mile překvapena, že je příběh (ač sestaven z obou verzí) na 90% autentický a reálný. Tedy tak reálný, jak jen báje může být.
Je vyprávěn z úhlu vícero postav - bohů, smrtelníků, Medúsy, ale například i toho, co se s ní stalo po smrti a tak mě vlastně ani nepřekvapuje, že je tu Perseus vylíčen nikoli jako statečný hrdina, ale jako náctiletý, ukňouraný chlapec neznalý světa, bez kousku empatie, který by bez pomoci bohů sám ani nedokázal opustit ostrov na kterém žil.
Tato kniha je často označována za feministickou, ale čím reálněji se na tento příběh snažím nahlížet, tím silnější mám pocit, že přesně takto by to bylo a není na tom nic feministického. Vždyť co je hrdinného na zabití spícího tvora a co je ušlechtilého na důvodu, který ho k tomu vedl?
Pokud vás zajímá řecká mytologie a chtěli byste do ní nahlédnout z trochu jiného úhlu a rádi se dozvídáte nové věci zábavnou a zajímavou formou, rozhodně si tuto knihu musíte přečíst! A pak mi dejte vědět, jestli ve vašich očích Perseus zůstal hrdinou, nebo se stal vrahem...
Žádné komentáře:
Okomentovat