Moje hodnocení: 88%
autor: Nicolas Barreau
originální název: Love Letters from Montmartre
žánr: román pro ženy
nakladatelství: MOBA
počet stran: 256
rok vydání: 2025
vazba: pevná/vázaná
původ: recenzní výtisk
čteno: leden 2026
***
Láska, která překoná i smrt a která je odpovědí na všechny otázky Když jeho žena Hélène v pouhých třiatřiceti letech zemře, je Julien Azoulay, autor romantických komedií, na pokraji sil. Hélène však svého muže přiměla k tomu, aby jí napsal po její smrti třiatřicet dopisů, za každý odžitý rok života jeden. Bude jí v nich vyprávět o životě, který musí žít bez ní. O své lásce, která už nedostává žádné odpovědi. O jejich malém synkovi Arthurovi, který nechce smutného tatínka…
Toto je příběh nehynoucí lásky, obrovské bolesti, síly, ale hlavně života. Reálného života. Julienova života... Julien je mladý vdovec, otec malého chlapce, spisovatel a muž, kterého souží hluboký smutek. Svoji ženu miloval nadevše a stále se nedokáže smířit s jejím odchodem. Už je to více než 6 měsíců co jí dal slib. Chtěla, aby jí psal dopisy. Dopisy o tom, jaký je jeho život bez ní. Od její smrti však nenapsal ani řádku, jeho nová kniha stále čeká na dokončení a psát dopisy mrtvé ženě mu připadá nesmyslné. Nakonec se ale rozhodne, že poslední přání své milované Hélène splní a napíše první z 33 dopisů, které jí slíbil. Odnese jej na hřbitov, umístí do tajné schránky v náhrobku a od té chvíle jeho život začne pomalu nabírat nový směr...
Příběh se odehrává v současné Paříži, což mě na začátku hodně překvapilo, protože jsem si (nevím proč) myslela, že se jedná o historický román. Překvapení to bylo nemilé, protože příběhy ze současnosti nevyhledávám, jsou na mě moc moderní a technologické a to nemám ráda. Stačilo se ale začíst a mé rozčarování bylo pryč, jelikož autor píše způsobem, jenž je mi velice blízký a naprosto mi vyhovuje.
Jelikož se jedná o romantický příběh, je již od začátku celkem jasné, jak dopadne, ale i přes to mne velice bavilo sledovat, jakým směrem se ubírá Julienův život a jakými cestami se dobere šťastného konce. Nebo spíš šťastného nového začátku! S každým napsaným dopisem, a hlavně odpovědí na něj, se Julien pomalu uzdravoval a začínal zase žít.
Bylo zajímavé sledovat, jak se Julien snaží najít toho, jenž odpovídá na jeho dopisy, jak stále iracionálně doufá, že je to jeho Hélène, ale přitom v hloubi duše ví, že je to nemožné. Ta typicky mužská vlastnost nevidět to, co mají přímo před očima byla až roztomilá a celkově na mě kniha působila velice něžně a mile. Pokud tedy hledáte něco reálného, laskavého, silného a originálního s příslibem šťastného konce, mohu vám tuto knihu vřele doporučit!
Žádné komentáře:
Okomentovat