sobota 8. října 2016

Úsměvy žen



Moje hodnocení: 71%

autor: Nicolas Barreau
originální název: Das Lächeln der Frauen
žánr: román pro ženy
nakladatelství: MOBA
počet stran: 255
rok vydání: 2016
vazba knihy: hardback
původ: recenzní výtisk od nakladatelství MOBA

***

Aurélie Bredinová je hezká, mladá kuchařka z Paříže. Před časem zdědila po otci restauraci „Le Temps des Cerises“ – Čas třešní. Když ji opustí přítel, přestává věřit v upřímnou lásku a bloudí smutně městem. Ačkoli vůbec nečte, náhodou se ocitne v knihkupectví a objeví knížku Úsměvy žen od Roberta Millera. Začte se do ní a od první stránky má pocit, že má s knihou překvapivě mnoho společného: hrdinka se Aurélii hodně podobá, nosí dokonce stejné šaty a v knize existuje i restaurace Čas třešní. Aurélii to tak překvapí, že nabyde dojmu, že tohle nemůže být náhoda, nýbrž osud, a zatouží po osobním setkání s autorem knihy…



Zavřete oči. Představte si Paříž. Pochmurné, deštivé, listopadové ráno. Starý, kamenný most přes řeku Seinu a na něm smutnou, unavenou dívku, držící v rukou nebesky modrý deštník s malými, bílými puntíky. Opírá se o zábradlí a možná ( někde hluboko uvnitř ) svádí boj se svým druhým já, které ji nabádá, aby ukončila své trápení a nechala se ukonejšit chladnou temnou vodou, již má pod sebou. Alespoň to si totiž myslí mladý policista, před jehož ustaranými pohledy a slovy se Aurélie raději schová do nejbližšího obchůdku, na který narazí. Je jím překrásné, malé knihkupectví, jehož atmosféra donutí Aurélii, aby si koupila alespoň jednu knihu a to i přes to, že téměř vůbec nečte. Nevybere si ale jen tak obyčejný román, osud ji přiměje sáhnout po té jedné, jediné knize, jejíž hlavní hrdinka je Aurélii až neskutečně podobná...


Když jsem tuto knihu začínala číst, měla jsem celkem jasnou představu o čem by asi tak mohla být. Prostě nějaký klasický, romantický příběh dokreslený úžasnou, pařížskou atmosférou. Vlastně jsem na něco takového měla i chuť. Jenže jsem se docela dost sekla...


Příběh je vyprávěný z pohledu dvou postav.

André - pracuje v nakladatelství Les Éditions Opales a má na starosti knihy od Anglicky píšících autorů. Už dlouho se ale neobjevil román, který by měl potenciál zaujmout čtenáře natolik, aby se z něj stal bestseller - přesně tak, jak si přeje Andréův šéf. A najednou se z čistajasna se svou knihou objeví Robert Miller. Angličan z venkova, který nedává rozhovory, drží se v ústraní, nechce přijet představit svůj úspěšný román a jediný, s kým je ochotný komunikovat je právě André...

Aurélie - mladá, krásná žena, které se shodou okolností dostane do rukou právě kniha Roberta Millera. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby ale hlavní hrdinka nebyla Auréliinou věrnou kopií. Mají stejné vlasy, stejné šaty, stejný náhrdelník, dokonce se v knize objeví i název Auréliiny restaurace  " Le Temps des Cerises ". Jak je možné, že se dostala do knihy, kterou napsal muž, žijící stovky mil daleko? Je jen jediná možnost jak to zjistit, napsat dopis samotnému autorovi, odnést ho do nakladatelství a poprosit Andrého, aby dopis, určený Robertu Millerovi, odeslal. Jenže to není ani zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát...


Ač se to tak prvotně může jevit, kniha není jen romantickým příběhem, ale spíše vyprávěním o tom, kam až člověka může zavést jedna, detailně promyšlená, lež a že se občas vyplatí říci pravdu i když máme pocit, že je to ten nejhorší nápad na světě.


Nemohu říci, že by mě kniha zklamala, to rozhodně ne! Byla velmi čtivá, dokonce i přes to, že se z ní vyklubal příběh, který mne svým obsahem nikterak neuchvátil. Nebylo to ale tím, že by byla kniha špatná, pouze jsem, sáhla po žánru, který mě neoslovil. Velmi mi také chyběla atmosféra, která se po přečtení první kapitoly kamsi vypařila... Myslím, že příběh odehrávající se v Paříži, by ji mít měl!


Nicméně, pokud máte rádi společenské romány se špetkou romantiky a hledáte něco, naprosto jednoduchého, nad čím nemusíte přemýšlet a co vám zpříjemní cestování, či třeba podzimní večery doma v křesle, bude se vám tato kniha líbit.


Mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete koupit zde.

8 komentářů:

  1. O knize jsem se přemýšlela, ale nebyla jsem si jistá, že to bude záživné pro mě. Jsem ted nějaká na krvaky :D
    Katy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Pokud jsi na krváky, tak tohle rozhodně není to pravé pro tebe! ;-)

      Vymazat
  2. Nicholas má skvělou schopnost vykreslit atmosféru Paříže, která z knihy přímo sálá, takže v tomto s tebou nesouhlasím.
    Kniha je ale hezkým průměrem, nic zvláštního :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi naprosto jasné, že se mnou nebude každý souhlasit, ani to nechci! ;-) V tom je právě ta krása, každý tu knihu bude vnímat jinak. Já jsem tu atmosféru pociťovala chvíli na začátku a pak když Aurélie vařila. Jinak mi tam Francii a Paříž opravdu nic nepřipomínalo... Ale je to jen mé vnímání knihy, pokud na tebe při čtení ta atmosféra dýchala, můžu ti to jen tiše závidět! ;-)

      Vymazat
  3. Po přečtení tvých prvních řádků jsi mě na knížku nalákala, ale pak...no mé vzplanutí pro ni lehce opadlo, myslela jsem, že to bude spíš romantika, v poslední době bych si něco takového ráda přečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi takové pocity, jako máš ty, z mé recenze, jsem měla já z celé knihy. Nejdřív mě to nadchlo a čekala jsem romantický příběh. Pak jsem zjistila, že té romantiky tady zas až tak moc není, když nepočítám touhu jednoho chlapa, získat pěkné děvče a happy end. Příběh se točí spíš kolen snahy o to, aby se nepřišlo na jednu velkou lež... A ani ta nemá s romantikou nic společného... :-)

      Vymazat
    2. To mě mrzí a přijde mi to trošku jako škoda, no... Třeba na ní dojde řada časem! :)

      Vymazat
    3. Kniha je ale pěkná, rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla. Jen jsem od ní čekala něco jiného... :)

      Vymazat