Jarní dumání 2 - Fanfikce

Jarní dumání je projekt, který má na svědomí Syki z blogu Knižní doupě. Už delší dobu jsem něco podobného hledala a jsem ráda, že se mohu zapojit. Dumání bude probíhat po dobu dvou měsíců, kdy budu každý týden uveřejňovat článek na předem dané téma. A témata jsou opravdu zajímavá, na všechna se už teď ohromně těším! Tak se do toho pustíme! A dnešní téma k zadumání zní...

Fanfikce

To nejlepší nakonec. Víte, co je to fanfikce? Četli jste někdy nějakou fanfikci? Psali jste nějakou? Chtěli byste být nějaké součástí? Jak se na fanfikce vůbec díváte? Z některých fanfikcí vznikly dokonce knihy. Myslíte si, že je to vůči originálu fér? Je to podle vás plagiátorství? Anebo je vám to tak nějak jedno?

***

Tento článek musím zahájit přiznáním... Absolutně netuším, co to fanfikce je! A protože jen s těží mohu napsat článek o něčem, co pro mne ještě před malou chvílí ani neexistovalo, musím si vzít na pomoc starou, dobrou Wikipedii...

Fanfiction, též fanfikce, je literární dílo vycházející primárně z díla již existujícího a sepsané jeho fanouškem. Dílem, na kterém je fanfiction vystavena a které se označuje také jako canon či kánon, je často krásná literatura, ale také například film, televizní seriál či komiks. V naprosté většině případů nemá fanfiction komerční ambice a šíří se především prostřednictvím internetu. Principem fanfiction je použití postav, námětů a světa vytvořeného původním autorem, ovšem tak, že výsledné dílo není jen kopií (plagiátem) původního díla, ale kreativním výtvorem fanouška. Nové dílo tedy často volně dějově navazuje na děj původní knihy (povídky, komiksu, aj.) nebo vytváří odbočky a nové verze.

Nikdy v životě jsem žádnou fanfikci nečetla a rozhodně to nemám ani v plánu. Vím, že ode mne není hezké odsoudit něco, co jsem ani nezkusila, ale tohle mne opravdu neláká. Existuje nepřeberné množství skvělých knih a úžasných příběhů, které nikdy nestihnu přečíst, tak proč bych měla číst něco, co už znám i kdyby to bylo sebelepší. Nelíbí se mi ani představa toho, že se někdo nabourá do světa, jehož stvořitelem je někdo jiný, a tento si potom dle libosti upravuje...

Když si představím, že bych byla spisovatelkou, která napsala úžasný a všemi opěvovaný příběh, ve kterém bych znala každý detail, věděla bych proč určité postavy jednají tak, jak jednají, co se jim honí hlavou a dokonce i to, co jim přinese osud, rozhodně bych nebyla nadšená z toho, že si někdo hraje na proroka a tuto, zatím nevyřčenou, budoucnost mění.

Obdivuji každého, kdo stále ještě dokáže napsat neokoukaný příběh, který vnese do světa literatury závan něčeho svěžího. Je to čím dál těžší, protože téměř vše už někdo napsal, nebo vymyslel, ale není to nemožné.

Jediné, co mi nevadí a dokonce se mi to i líbí, jsou nové příběhy, ve kterých se objevují staré známé pohádkové bytosti. Ty mne neomrzí nikdy. A zjištění, že to všechno mohlo být trochu jinak než jak mi to před spaním čítávala maminka mne fascinuje...

Toto bylo letošní poslední Jarní dumání. Doufám, že se vám líbilo a přečetli jste si i názory ostatních blogerů. Rozhodně za to stojí. Tak zase někdy příště a mějte se zadumaně!

Vaše Katka