Údolí vlků

Moje hodnocení 87%

autor: Veronika Černucká

originální název: Údolí vlků

série/díl: Tara/15.díl

žánr: české krimi

nakladatelství: MOBA

počet stran: 360

rok vydání: 2025

vazba: pevná/vázaná

původ: recenzní výtisk

čteno: červenec 2025

***

Soukromá vyšetřovatelka Tara přijíždí do chlapecké internátní školy, aby vypátrala, kdo zavraždil jednoho z žáků. V lesích bloumá bláznivá stařena, ze stromů visí oběšené panenky s odřezanými končetinami a ve skalách kdosi zpívá tklivé ukolébavky. Členové elitního Vlčího bratrstva šikanují spolužáky a řada pedagogů má co skrývat. Vražd i záhad přibývá a Tara začíná pochybovat o zdravém rozumu. Motivů i nadpřirozených jevů je tu totiž na její vkus až příliš. A rozhodně nevěří tomu, že mrtvé chlapce mají na svědomí vlci.

Asi bych měla hned na úvod říct, že v žánru krimi nemám zrovna moc načteno. Pokud mě paměť neklame, je tohle asi první čistokrevné krimi, které jsem četla. Nemohu tedy porovnávat a subjektivně určit, zda se tato kniha řadí k těm lepším, či se jedná o průměr, ale rozhodně mohu říct, že se mi líbila.

Ze začátku jsem byla dost nedočkavá, protože (na můj vkus) docela dlouho trvalo, než se objevil důvod k vyšetřování, ale zase jsem si díky tomu lépe vychutnávala styl, jakým autorka píše. České autory čtu velmi výjimečně a jsem ráda, že jsem Veronice dala šanci. Moc se mi líbí ta květnatost naší mateřštiny, její bohatost a rozmanitost o které přicházím, když čtu překlady, protože tam pro ně není prostor. Tady prostor byl a byl plně využit!

Na chvíli se zastavím u postav. Na mě jich bylo totiž moc a bohužel mám ten problém, že si velmi špatně pamatuji jména i v reálném životě, kde k nim mohu přiřadit tváře, natož v knize. Pomáhá mi, když jsou jména cizí, nebo smyšlená, ale u těch českých jsem v háji. Nepomohlo mi ani to, že autorka většinu postav velmi podrobně popsala. Pletly se mi hlavně zástupkyně učitelského sboru (Šárka/Štěpánka) a když jsem už popáté musela přestat číst a přemýšlet která je která, začal se ve mně probouzet cholerik. To je ale čistě můj problém a ve výsledku to přispělo k tomu, že bylo mnohem těžší odhadovat vraha, což je vlastně pozitivum. Co se týká hlavní hrdinky, trochu mě mrzelo, že jsem se s ní nedokázala pořádně sžít, pořád mi připadala taková cizí, ale nejspíš to bylo tím, že jsem vynechala předchozí díly této série v nichž bych se s ní určitě seznámila mnohem důkladněji. Takže číst se tento díl dá samostatně, ale určitě nebude na škodu, vzít to od začátku.

A to nejlepší jsem si nechala na konec. Samotný příběh. Ten mě totiž nadchl a do poslední chvíle jsem opravdu netušila, jak to celé je. Prostředí internátní školy zasazené do starého zámku, jenž působí jako vystřižený z hororu a k tomu všudypřítomné bažiny, močál, skály, lesy - prostě přesně to, co mám ráda. Přimhouřím-li oči nad tím, že mi nedávalo smysl, proč boháči platili obrovské peníze za to, aby jejich synové studovali na místě plném plísně a myšího smradu, bez jakéhokoliv luxusu či prestiže, nemělo to chybu.

Kombinace Vlčího bratrstva a šikany ze strany jeho členů (tady bych uvítala více podrobností), staré bláznivé cikánky, vlků, znetvořených panenek a přízraku v bílém, jenž zpívá francouzské ukolébavky byla naprosto skvělá. Vše se tak důkladně propojovalo, že jsem byla čím dál zmatenější a odhalení na konci pro mě bylo, alespoň z části, velkým překvapením. Jisté indicie mě totiž přivedly k několika správným dedukcím...

Čtení jsem si naprosto užila a s přibývajícími stránkami to bylo lepší a lepší. Jako naprostý krimi laik mohu tuto knihu doporučit a nejspíš se poohlédnu po dalších autorčiných knihách, které mě (stejně jako tato) zaujmou svojí anotací. A to mi připomíná ještě poslední připomínku. Tomu, kdo psal anotaci k této knize patří velká pochvala, což ale nemohu říci o autorovi obálky. Ta je sice krásná, ale žádnou dvacetiletou brunetu v červené kápi v knize nenajdete - tak proč? Podle mě by měl obálky schvalovat někdo, kdo knihu četl a měly by se shodovat s obsahem knihy. Zaznamenala jsem tento nešvar už u mnoha knih a vždy mě to trochu zamrzí. Máte to taky tak, nebo vám je to jedno?