Rozhovor s Janem Dobšenským, autorem ságy Yorrân

Dnes tu pro vás mám něco speciálního!

Oslovila jsem jednoho z mých nejoblíbenějších, českých autorů a požádala ho, zda by byl ochotný poskytnout mi rozhovor o světě, který se mu podařilo stvořit a příběhu, jenž se v něm odehrává... A on řekl ano! 

Pojďme se tedy s pomocí Jana Dobšenského dozvědět něco více o Yorrânově světě!

Dobrý den!

Dobrý den Katniss tobě a všem Yorrânovým příznivcům. Hned na úvod přiznám, že tento rozhovor je pro mne srdeční záležitost a chci ti poděkovat, že jsi mi ho umožnila. Povídat si o příběhu a jeho hrdinech s někým, kdo příběh zná a líbí se mu, to je radost pro každého autora. A protože Yorrân je příběh ze světa fantazie, tak navrhuji, abychom jí v tomto rozhovoru trochu popustili uzdu. Věřím, že čtenáře trocha té fabulace neodradí, a neobvyklý pohled do zákulisí Yorrânova příběhu je pobaví.

Hned na začátku se Vás musím zeptat, co vlastně znamená slovo Yorrân a jak jste na něj přišel?

Přiznám se, že toto slovo, které představuje i název celé ságy mi přišlo takzvaně „shůry“, asi stejně jako hlavnímu hrdinovi ságy. Až poté jsem začal pátrat, co by vlastně mohlo znamenat.  Prohledal jsem materiály, které mám k dispozici. Lavenovu kroniku, úryvky z Yorrânova deníku a další zlomky různých textů, které se mi k tomuto příběhu podařilo během let shromáždit. A…?

Neobjevil jsem nic, co by jednoznačně objasňovalo význam toho podivného slova (podotýkám zvláštního a neobvyklého i v Yorrânově světě). Takže se mohu jen domýšlet a dohadovat a moji čtenáři se mnou. Jednou z pravděpodobných verzí je, že to slovo je jméno.Tomu napovídá i to, že si jej jeden z hrdinů ságy načas přivlastní jako přezdívku. Podíváme-li se na něj z tohoto úhlu pohledu, bude se pravděpodobně jednat o složeninu dvou slov s odlišným významem (podobně jako u českých jmen Květo-slav, Jaro-mír atd.). Pustil jsem se tedy do pátrání ve slovníku katbatu – běžné řeči, (který zatím nebyl zveřejněn, snad se to podaří u příležitosti vydání třetího pokračování). Slovo můžeme rozdělit dvěma způsoby  Yo-rrân nebo Yor-rân. Poměrně jednoznačně lze určit druhé slovo – rân. Pozorný čtenář si možná vzpomene, že v první knize, při výkladu Abarhilova horoskopu použila vědma slovo – Rân jako synonymum pro Měsíc nebo Lunu, jako vesmírné těleso. Někdy se používalo ve spojení „tulák Měsíc“. To mi popravdě příliš smysl nedávalo a tak jsem pátral dál a objevil odlišný význam slova s malým písmenem – rân. Takto psáno to znamená – dlouhá cesta nebo daleká pouť. Opět se obrátím na pozorné čtenáře prvního dílu, kteří si možná vzpomenou na postavu dívky Darren. Její jméno je velmi podobné, nemyslíte? Když se Darren ptala svého otce na význam svého jména, řekl jí, že to znamená Velká cesta. Dar =  velký, jedno z univerzálních slov Yorrânova světa a ren = cesta (Darren pochází z dalekého severu, kde se rân vyslovuje poněkud odlišně).

Trochu složitější to bylo s prvním slovem Yo nebo Yor. Abarhil sám se celkem oprávněně domníval (vždyť jej dostal ve snu od své boží patronky, která ho oslovovala yondo ), že počátek slova pochází se slova yon – syn. Mně se však podařily vypátrat ještě jiné možné výklady. Ve druhém pokračování se objeví slovo Yô-khâr-anâ = Dar-krále-lidí. Ten název pochází z velmi starého, v časech příběhu již téměř zapomenutého, jazyka Dálného jihu. V něm je slovo Yô naprosto jednoznačně určeno jako dar. Ale jak jste si jistě povšimli, zůstalo zde bezprizorní písmenko r. Hledal jsem tedy dál a ve slovníku katbatu našel ještě dvě slova, která by snad mohla též souviset -  ior a iôr. Obě jsou velmi archaická a v časech vyprávění jen velmi málo užívaná. Ior lze velmi volně přeložit jako orel ve smyslu posel bohů (u tohoto výkladu mě polilo horko, protože by to naznačovalo…, bohužel nemohu předčasně odkrýt jedno z tajemství knihy ) To druhé – Iôr - je synonymem pro směr, nebo kurs. V tomto případě samozřejmě zůstává problém záměny I a Y, ale ten lze poměrně jednoduše vysvětlit. Slovo Yorrân první použil Abarhil, který jej dostal ve fonetické podobě a byl to on, kdo mu také první dal grafickou podobu, o níž byl přesvědčený, že je ta jediná správná. Ale kdo dnes může jednoznačně tvrdit, jak to jeho ochránkyně myslela ve skutečnosti? Což je konečně obvyklý problém vyřčeného, které si každý vykládá po svém a je skálopevně přesvědčený, že právě to jeho pochopení je jediné správné :).

Výsledkem mého pátrání je tedy ono okřídlené „vím, že vlastně nic nevím“.  Mohu tedy uvést jen možností, které připadají pravděpodobné mně.  

Yorrân jako jméno  - Syn cesty, či Dar cesty.

Yorrân jako název  - Cesta orla, božího posla nebo Cesta, která má směr.

A myslím, že to je vlastně ten nejlepší možný závěr. Proč? Protože otevřené konce ponechávají šanci naší fantazii. Stačí si jen dovolit snít.

Zmínil jste jednu z postav prvního dílu, Darren, na kterou si může pozorný čtenář prvního dílu vzpomenout. Stejný, pozorný čtenář si jistě všimne, že se tato postava (a některé další) ve druhé knize již neobjevuje. Můžeme doufat, že se to v některém z dalších dílů změní?

V Lavenově kronice, která je hlavním zdrojem, ze kterého čerpám, se o mládí této postavy příliš nedočtěme. Pocházela z divočiny dalekého a studeného severu z národa Vigatů, který žil na březích čarokrásného jezera Kawhene (jeho reálnou předlohu jsem navštívil během svého pobytu v Kanadě a moc se těším, až příběh pokročí až sem). Byl to národ lovců a nic mu nebylo tak vzdálené jako písemnictví a kroniky. Veškerá tradice se u něj přenášela pouze ústním podáním a u toho je vždy těžké oddělit báji a skutečnost. Ale přesto jednu zajímavou skutečnost princ Laven ve své kronice zmiňuje, když uvádí, že jedním z průvodců toho, jenž byl pověřen doručením „Oka západu“ byla nádherná plavovlasá dívka, původem z kraje zvaného Jezeří. Ta byla zvláštní tím, že v jejích žilách kolovala čtvrtina elfské krve. To bylo v Lavenových časech tak neobvyklé, že to ve své kronice zmínil a dokonce podtrhl. 

A jak se dostala do mé knihy? Když jsem při korekturách první knihy pročítal stať, ve které se Abarhil setkal se svými domnělými krajany na tržišti otroků v Osttaru, měl jsem stále neodbytný pocit, že tam něco podstatného chybí. Zkrátka jsem se nemohl pohnout z místa. Stává se mi, že se občas celé dny nebo i týdny nemohu pohnout s dějem a většinou je příčinou další postava, která „čeká za dveřmi“. Bohužel to vždy nějakou dobu trvá, než se v mé mysli „zhmotní“ tak, aby mohla vstoupit. A výsledkem tehdejší zastávky, byla postava Darren. Teď mi, doufám, moji čtenáři, kteří ještě neznají obsah druhé knihy, prominou, když vkročím pro ně do neznáma, a uvedu, že něco podobného mne potkalo ve druhé knize s postavou Kewala Tareena. 

Ale zpět k Darren. V jejím případě mohu závazně potvrdit, že se bude jednat o jednu z nosných postav celé ságy. Zatím však na čtenáře čeká, ukrytá v tom koutě Yorrânova světa, kam náš příběh zatím nedošel. Myslím, že neprozradím příliš, když napíšu, že žije ve městě válečníků v Nazgrim Godaru a do příběhu vstoupí v plné parádě ve třetí knize, protože ji silné city připoutají k jedné z důležitých mužských postav knihy.

Většina Yorrânových příznivců má přečtený první díl, já stihla už i ten druhý, Vy jste prozradil, že bude třetí... Dokážete nám už teď říct, na kolik dílů se ještě budeme moci těšit?

Nedokážu. Asi dost. Zkusím to vysvětlit na jednom příkladu. Když jsem před třemi roky začal uvažovat o tom, že bych příběh (všimni si, používám slovo příběh) publikoval, tak první kniha končila kapitolou, která měla název Audience. Teď prozradím, že popisuje Abarhilovo osobní setkání s Rômenkhôrem. Jenže pak do příběhu vstoupily další postavy a jejich osudy. Celé se to začalo vzájemně proplétat a bobtnat, až se z příběhu stala sága. Ty jsi, Katniss, měla možnost přečíst i druhý díl a tak čtenářům tohoto rozhovoru můžeš potvrdit, že kapitolu tohoto názvu jsi tam jistě nenašla. Jsem limitován počtem stran, které kniha může mít a z toho důvodu se nevešla ani do druhého pokračování. Abych to zjednodušil. Domnívám se, že většina čtenářů již zjistila, že hlavní postavou ságy je Abarhil. Kdybych psal jen jeho příběh, tak by to byla nejspíš trilogie.Jenže ty knihy sepisuji minimálně tři a dnes tomu říkám sága. Celkový počet dílů? Nechám to na čtenářích jejich představivosti a kombinačních schopnostech :).

Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu: "Čím víc, tím líp!"

Teď už tedy víme, že je Yorrân sága. Co ale, podle mne, nevíme, jaký je přesný žánr této ságy. Yorrân je většinou označován za fantasy, já bych mu ovšem přisoudila spíše jiné označení. Jak to vidíte Vy, jakožto autor? Znám totiž čtenáře, kteří by si Yorrâna nepřečetli jen proto, že je zaškatulkován mezi fantasy knihy, protože oni fantasy nečtou. Z mého pohledu by to byla ale obrovská škoda!

Na tuhle otázku bych úplně nejraději odpověděl otázkou: „A kam bys ho zařadila ty?“ Tenhle problém řeším od samého začátku, protože mám pocit, že v tomhle světě, který si tak potrpí na neustálé zařazování, třídění a oddělování pro něj prostě žádná škatule neexistuje. Oni ho příliš neberou ani ti skalní příznivci prvoplánové akční fantasy, protože pro ně je zase příliš komplikovaný. Abych Yorrânovi usnadnil cestu do lůna fantasy, prostudoval jsem si několik odborných prací věnujících se žánru fantasy a všem jeho podskupinám, abych dokázal své dílo v té fantasy hantýrce někam srozumitelně zařadit. Myslím, že to bylo docela poučné a tolik cizích v jedné větě už jsem dlouho nečetl: high fantasy, urban fantasy, historická fantasy,  epic fantasy, children´s fantasy, young adult, dystopická fikce, sword and sorcery, comic fantasy, dark fantasy, mythic fantasy, steampunk, alternativní historie… Přiznám se, že u některých jsem potřeboval slovník cizích slov a připadal jsem si přesně jak v tom českém přísloví: „Proč to dělat jednoduše, když se dá tak pěkně udělat složitě“. Ale je to zkrátka módní trend, že každou věc je třeba do detailu rozpitvat a pojmenovat. Nejlépe anglicky. A protože jsem autor a potřebuji čtenáře, tak se pokusím o odborné zařazení. 

„Yorrân is mythological and epic fantasy with elements of high fantasy. Uff a je to!“  

Úplně na okraj bych dodal: „Ti co to už přečetli, říkaj, že to je docela dobrý.“  Ale opravdu nevím, jestli tahle poslední věta vzhledem k tomu předchozímu odbornému zařazení má vůbec nějakou vypovídací hodnotu. 

Zkrátka Yorrân má stejný problém jako jeho hlavní hrdina. Čtenáři prvního dílu si jistě vzpomenou, jaké problémy měl Abarhil se svými světlými vlasy a pletí ve světě snědých a tmavovlasých lidí. Měl problém se někam zařadit. Yorrân je na tom podobně. Snad proto je jeho cesta ke čtenářům docela strastiplná. Ale vy, co jste jej ještě nečetli, vězte, že pokud už ho jednou přijmete za svého, tak se dokáže odvděčit.

Píšete, že to Abarhil se svými světlými vlasy a pletí ve světě snědých a tmavovlasých lidí nemá zrovna jednoduché. Yorrânův svět ale není plný jen snědých a tmavovlasých lidí. Právě naopak! Lidských ras tu najdeme opravdu mnoho, což je jedna z věcí, které se mi na příběhu líbí. Můžete nám pár hlavních ras ( národů ) stručně popsat a třeba je i přirovnat k těm dnešním, opravdu existujícím?

Zajímavá otázka. Jinými slovy mám vzít čtenáře na návštěvu do své kuchyně :). Samozřejmě odpovím rád, i když určitě nevyčerpám všechny možnosti. Asi bych začal územím, kde se odehrává převážná část první knihy -  Anghir. Když jsem popisoval tenhle kraj a lid tak jsem měl před očima krajinu, kterou jsem navštívil při své cestě napříč Britskou Kolumbií. Teď se asi mnozí čtenáři zarazí, když si spojí popis Anghiru s velké části vyprahlého kraje jihu a Kanadu, která je v představě běžného čtenáře zelenou chladnou zemí severu. Myslím, že málokdo ví, že v jižní části Britské Kolumbie je poměrně rozlehlé území, které je ve srážkovém stínu Skalistých hor a kterému se říká Kanadská Arizona. A věřte, že dělá čest svému jménu, protože tam máte skutečně pocit, že jste se ocitli o pár tisíc kilometrů jižněji v té skutečné Arizoně. Co se týče kmenového upořádání národa Chyrrkhanů, tak mi jako předloha posloužil indianský kmen Irokézů a vy případě jejich zvyků jsem hodně čerpal u Keltů, hlavně pokud se jednalo o Tighany a Erighany.

V kapitolách věnovaných Ekramovi nahlédne čtenář do kraje zvaného Ganeshar nebo-li Domov čtyř národů. Tvoří jej Adeshové, Nieshové, Khantové a Ashanové jejichž jazyk byl mateřským jazykem Ekrama Dhara. Tady jsem si předlohu přivezl jednoznačně ze svých cest po severní Indii a to především z Ladakhu, kterému se přezdívá „Malý Tibet“. I jména postav původem z tohoto jazykového prostředí vybírám tak, aby byla podobná hindským jménům.

Ve druhé knize už se ten příběh více rozběhne do šíře a čtenáři se představí další rasy a kraje. Jedním z nich jsou Nogaimové. Tady je to myslím, velmi průhledné, protože předlohou pro tento kraj byla Arábie a částečně stará Persie. Opět jména, která pro jednotlivé postavy vybírám, by měla evokovat toto kulturní prostředí. I když pokud se týče kraje, spíše čerpám ze svých cest po jižním Španělsku, především po Andaluzii, která byla dlouhá staletí pod arabským vlivem. Například popis Anshaaru, hlavního města nogaimských shaadarů, jsem zčásti tvořil podle skutečné předlohy. Tou je jihošpanělské město Ronda.

Pětiměstí. Jednoznačně starý svět Mezopotámie, Babylonu a Staré perské říše. Gîvská republika, kam několikrát zavítáme v dalších pokračováních, má zase předlohu v oblasti dnešní Palestiny a Izraele. Opět kraj, který poměrně dobře znám, protože Izrael jsem navštívil dvakrát. Jinak pokud píši o Gîvanech jejich kultuře a zvycích, tak asi nejblíže jsou jim staří Feničané a Kartaginci.

Tak co nám ještě zbývá. Gortrogové. Myslím, že tady to „trkne“ každého čtenáře. Staré kočovné národy Hunů, Avarů a Tatarů. Opět jména vybírám tak, aby čtenáři evokovala toto kulturní prostředí a zvyky. Protože mi zatím nebylo dopřáno navštívit Mongolsko, tak při popisu kraje, čerpám a budu asi i nadále čerpat se svých cest po středozápadě USA.

Jen taková perlička. Když jsem popisoval suchou pustinu před zdí Nibrilartu, měl jsem před očima opět konkrétní předlohu. Protože jsem však tento kraj nikdy nenavštívil, muselo mi vypomoci album „strýčka Googla“. Jedná se o ostrov Sokotra.

No a úplně na závěr Lônard, kde se odehrává dobrodružství Abarhila. Opět kraj, který jsem navštívil a je mi velice milý a blízký. Kraj dobrého vína, italské Toskánsko. Například hlavní náměstí Dôrminaru a dostihy, které se tam konají, jsem viděl v toskánské Sieně. A ještě s jedním toskánským městem se v daleké budoucnosti čtenáři setkají, bude to San Gimignano.

Děkuji za vyčerpávající odpověď, ale pojďme se vrátit zpět ke konkrétním postavám vaší knihy. Již jsme si řekli, že se některé postavy z první knihy neobjevily v té druhé, ale máme šanci, že se s nimi opět setkáme v některé z dalších. Co třeba můj oblíbenec Oghlar? Jak to bude s ním?

Přiznám, že tuhle postavu jsem měl velmi rád, protože byla poměrně věrnou kopií jednoho mého přítele. Moudrý člověk, který uměl velmi laskavě popichovat. Ta postava se moc dobře psala. Zda se ještě někdy v budoucnu v příběhu objeví, netuším, ale je to hodně pravděpodobné, že něco se o něm ještě dozvíme. Jak čtenáři jistě zaznamenali, Abarhil se má do Anghiru ještě jednou vrátit. Koho to překvapilo, tak tomu připomenu rozhovor Abarhila a Nevany u Modrého jezera. Mohu prozradit, že do té doby však uplyne hodně let. Když jsem procházel Abarhilův deník, tady spíše to torzo, které se podařilo zachránit, tak z něj vyplývá, že v Anghiru stráví několik dlouhých týdnů. Ale zajímavé je, že o setkání s Oghlarem jsem tam žádnou zmínku nenašel. Ale pravdou je, že v něm spousta stránek chybí a mnohé jsou tak nečitelné, že se mi je zatím nepodařilo rekonstruovat. Co jsem tam však objevil, jsou zmínky o Oghlarovu synu, Bakhlarovi. Podle všeho to vypadá tak, že se stane Abarhilovým průvodcem, lépe řečeno, kapitánem jeho lodi, se kterou se vydají hledat, Dairané, zbytky ztraceného ostrova v západních mořích.

Ve Vašich knihách je opravdu hodně postav a je vážně těžké dopředu odhadnout, které z nich jsou epizodní a které hlavní. Víte už teď o některé, která se zatím tváří jako malá, vedlejší postava, ale v budoucnu o ní ještě hodně uslyšíme?

Co je epizodní a co hlavní postava? To kdybych tak věděl. U většiny z nich, když se v příběhu objeví, to zprvu vůbec netuším. Takovým příkladem je třeba Oghlar, který měl být původně pouze epizodní postavou při první plavbě na jih. Ale pak se v tom příběhu tak nějak „zabydlel“, až se stal jednou z hlavních postav prvních dvou částí. Další příklady jsou Darren a Kewal Tareen, ale o těch už jsme hovořili. Ale když už jsme se na to téma dostali, zmínil bych ještě jednu postavu, protože ta je přesně opačným příkladem. Jakmile se v příběhu objevila, tak jsem věděl, že to je pan „Někdo“. A navíc to jak se s ní střetl Abarhil je docela typické pro způsob, jakým potkáváme naše přátele. Velmi často je to tak, že zprvu je potkáte, ucítíte takový jemný závan sympatie, ale vaše cesty vás znovu rozdělí. A potom je rozhodující zda vás něco společného pojí, co svede to vaše cesty znovu dohromady. A to je přesně případ Artagila Gilsara. Nebudu čtenáře napínat, protože si myslím, že ani ten nejpozornější z nich, teď netuší, o koho se vlastně jedná. Objevil se v první knize a jeho jméno je zmíněno, pokud si to dobře pamatuji, pouze jedenkrát. Proto čtenářům pomohu. Byl to člen doprovodu Deóna z Dunardu, což byl šlechtic se kterým se Abarhil střetl na několik krátkých hodin v úžinách Gir Niâgorin. Tady si dovolím maličko popíchnout čtenářskou zvědavost a prozradím, že v budoucnu jej čeká po Abarhilově boku daleká cesta na východ a místem, které spolu navštíví, nebude nic menšího než Saitirnův palác – Tel´va Nibrilart.

Velmi zajímavou součástí vašich knih jsou i různé básně, písně a pověsti. Jak vás napadlo, že jimi své knihy obohatíte a jaké další pověsti mohou čtenáři ještě očekávat?

Pověsti. To mě vždy bavilo a od okamžiku, kdy jsem začal číst, jsem tím byl doslova fascinován. Vzpomínám, že jednou z prvních knih, na kterou si pamatuji a kterou jsem sám přečetl, byly Staré řecké báje a pověsti, samozřejmě upravené pro dětského čtenáře. Asi díky tomu se mi ty „vzpomínky na minulost nějak zažraly“ pod kůži. To je příslibem, že pověstí si čtenář ságy užije, co hrdlo ráčí. V Yorrânově světě moderní media neexistují, knihy jsou vzácností a tak se bude vyprávět a vyprávět a vyprávět. Báje hrají v mém příběhu veledůležitou roli a to ze dvou důvodů. Čtenář se díky nim nenásilně a pomalu seznamuje s dávnou historií jednotlivých národů obývajících Yorrânův svět, což je důvod tak říkajíc faktografický. Ten druhý je, jak to nazvat, emoční. Kusé zmínky o zapomenuté a zaváté minulosti dodávají příběhu kouzlo a nádech tajemství. 

Ale zpět k otázce, jaké další pověsti mohou čtenáři očekávat. Až čtenář dočte další pokračování (tedy 3. a 4. e-book) bude schopen pojmenovat celkem šest z nich. Některé jsou původem z Enqaindoru a další pocházejí z odlehlých krajů, zatím především z jihu a východu. Jinak co nebude možno najít přímo v jednotlivých knihách, lze dohledat v Lavenově kronice, což je taková „Kosmova“ kronika Yorrânova světa. Pro pořádek je vyjmenuji. První byla pověst O Gothwin - princezně válečnici, kterou jsem Abarhilovými ústy představil v plném znění. Pověst O velkém jižním tažení krále Bregedôra si čtenář jistě poskládá z děje prvních kapitol druhé knihy. Z pouštního království Nogashaaru pochází Píseň o Ghilnoganovi, která popisuje konec životní pouti zatím nepříliš známého mýtického reka. Není úplný, protože Ghilnogan pocházel z rodu neumírajících a paměť lidského rodu nebyla schopna uchopit celý jeho příběh. Mohu však uvést, že k tomuto příběhu se ještě v budoucnu vrátíme. Podrobně je představen epos Ningal sin, nogaimsky Sían al sharaní, tedy Princeznin pláč, který byl původně celý veršovaný. Bohužel se mi podařilo obnovit jen asi padesát posledních veršů. Zatím jen okrajově padla zmínka o Královnině proroctví, Stříbrných deskách Nibrilartu a eposu Yôkhârana. Ve vzdálenější budoucnosti se čtenáři mohou připravit na další příběhy, jejichž názvy už se v příběhu objevily. Například O plavbě princezny Falahíril, O Deramarovi, O sváru tří bratří krále Pelendôra, možná dojde i na podrobnou verzi Královnina proroctví a Stříbrných desek Nibrilartu. Určitě se objeví pověst O hoře učitelů – o Nisabě, O ztraceném světě Dairané, O Torleachovi a ilmenturech. Zkrátka bude jich tolik, že to jistě uspokojí zvědavost a fantazii i toho nejnáročnějšího čtenáře.

Vidím, že se máme opravdu na co těšit! Ještě mne ale napadá jedna otázka! V příběhu jsme se mohli potkat s několika velmi zajímavými zástupci zvířecí říše. Ať už šlo o obrovského hada, horského lva, pouštního červa, nebo Abarhilova nejlepšího, psího přítele. Máte pro nás do budoucna nachystané i nějaké další?

Přiznám se, že těm vyloženě pohádkovým tvorům se ve svém příběhu vyhýbám. Takže mluvících draků, sfing a dalších se v tomto příběhu nedočkáte. Pokud se snad nějaký neobvyklý tvor objeví, tak má vždy předlohu v bližší nebo vzdálenější historické době. Jsou to tedy zvířata, která náš svět skutečně obývala a v tom Yorrânově z nějakého důvodu „nestihla vyhynout“. To je příklad již zmíněného obrovského hada nebo hargora jemuž sloužil jako předloha šavlozubý tygr, který byl současníkem našich dávných předků. V dalších pokračováních se objeví tak zvaní draci z Nibrilartu kterým zase sloužil jako předloha komodský varan a jeho podstatně větší prehistorický předek. V dalších pokračováních se jistě ještě nějací zástupci vymizelé fauny objeví, ale kdy a kde to sám netuším, protože ten příběh ani nevymýšlím, ale sleduji a poslouchám a posléze jej převyprávím. Sám nevím, co přijde :-)

Ještě jedna věc by mohla Vaše čtenáře zajímat. Možná totiž zaslechli něco u úpravách ve vaší první knize... Můžete nám k tomu říct něco víc?

Každý začátek je těžký a ani já jsem ten horký start nezvládl podle svých představ. Chyběly mi zkušenosti a byl jsem netrpělivý a zvědavý, což je hodně hloupá kombinace. Když o tom s odstupem času přemýšlím, tak by asi bývalo bylo ideální ještě s vydáním prvního dílu počkat. Tak 3-4 roky a dotáhnout děj ságy alespoň ještě o jedno pokračování dále, aby se uzavřela úvodní trilogie. Nebo ještě lépe jí dopsat do úplného konce a teprve potom ji začít vydávat :). Ale to jsou jen kdyby a minulost člověk nezmění, proto mi nezbývá než ještě jednou (ač nerad) zasáhnout do již hotového prvního dílu.

Co čtenář v budoucí přepracované verzi najde? Určitě přibude kapitola (již dopsaná), která vnese více světla do událostí, které bezprostředně předcházely Abarhilovu narození a vedly k pádu Dôrminaru. Dále dostane více prostoru minulost postav, které měly být původně jen epizodní. Tím myslím Segestira Rodonase, Darren, Kewala Tareena a Lavidana. Možná, že díky tomu dostane více prostoru i minulost Nibrilartu. Zásadní změny tedy dozná především první polovina knihy známá ve formě elektronické knihy jako Poutník I., jež se díky tomu s velkou pravděpodobností dočká i nového názvu. Druhou část líčící především Abarhilovu cestu na jih a jeho návrat čekají jen drobné kosmetické změny.

Mnohokrát děkuji, za ochotu a čas, který jste do našeho rozhovoru vložil a přeji Vám i Yorrânovi ještě mnoho společných let a prožitých příběhů! My, čtenáři, je budeme nedočkavě vyhlížet!

Doufám, že jste se o Yorrânově světě dozvěděli něco nového a že jsme vám s Honzou třeba odpověděli na otázky, které vás samotné také zajímají. Pokud stále ještě nemáte dost a lačníte po dalších informacích, nezapomeňte se podívat přímo na oficiální stránku Yorrânova světa ( zde ), nebo na facebookovou stránku ( zde ). Věřím, že tam naleznete vše, co by vás mohlo zajímat a pokud ne, stačí napsat a zeptat se...

Katniss